Minule jsme si položili otázku, pro koho je vlastně výhodné, že máme své peníze v bance. A jak ta úvaha dopadla? 

Samozřejmě, že je to výhodné hlavně pro banku.

Dnes se spolu podíváme na „první strategií“.

Tou je strategie „Akce“. Nedivím se Čechům, že běží do obchodů pro cokoli, co je „v akci“. Možná tento způsob „investování“ nevědomky dávno využíváte také.

Pokud ano, je to dobře. Jste člověk rozumně uvažující a myslící. Pojďme na příklad „Akce“ Jestliže stojí máslo 50 korun a máte možnost koupit ho bez desetníku za 40. Rázem dává smysl „investovat“ 500 Kč do 12 kostek másla. A ještě Vám Kč 20,- zbyde na malé pivo.

Za normálních okolností by za 500 korun bylo kostek másla 10. Po výhodném nákupu teď máte 12 a k tomu ještě malé pivo. Protože snad každá Česká rodina disponuje pořádným mrazákem (určitě v energetické třídě A+++) tak dáte 11 kostek do mrazáku, tu 12tou do lednice a je „zainvestováno“.

Další měsíc můžete investovat 500 Kč do svého oblíbeného čistícího prostředku. Opět můžete na takovém nákupu uspořit klidně i 20%. Nebo vydělat?

Taková investice se, oproti těm bankovním, vyplatí. Na to nám stačí „kupecké počty“ a nemusíme být ekonomové. Vždy se najde rozumný způsob, jak takovéto „drobné měsíční peníze“ vhodně „investovat“. A pro takovou investici nepotřebujeme žádné banky.

Možná se Vám zdá, že „desetikorunové počty“ nejsou nijak zajímavé, nebo že „takhle se nedá zbohatnout“. Možná takhle nezbohatnete jako arabský šejk, ale ještě rozhodně nezchudnete.

Naopak investicí 500 Kč měsíčně na spořící účet „chudnete“ opravdu!  Inflace, ať Vám je známá nebo ne, Vás o Vaše peníze připravuje.

Pomalu a jistě.

Když čtete tyto řádky, je mi jasné, že Vám vliv inflace je jasná.
Ale pokud přeci jen ne, pak je to zajímavé. Když Vás má banka tak ráda, proč Vám o ní něco neříká v televizi nebo na přepážce?

Je jedno, jestli počítáme v desetikorunách, stokorunách, nebo statisících. Vždy jde o procenta. Procenta jsou „stejná míra“ pro jakoukoliv sumu. A jak se říká, „postaráte-li se o halíře, koruny už se o sobe postarají samy…“ I jednoduché pořekadlo v sobě obsahuje „postaráte-li se“ a není v něm „postarají-li se Vám banky“. Banky se starají o své blaho. Aby ho měly, potřebují Vás přesvědčit – a myslím, že se jim to daří – že Vy svým penězům nerozumíte, neumíte se o ně postarat, a proto byste je měli svěřit jim. Do určité míry a do určitého množství jistě. Od určité míry a určitého množství (pro každého je hranice jiná) přijde možná vhod konzultace s odborníkem.

Příště se spolu podíváme na druhou strategii zhodnocení peněz. Jaká to bude? Nechte se překvapit.

Pokud máte chuť pohovořit na téma finance, máte jakýkoli nápad nebo otázku, napište mi.
[pirate_forms]