Denně se setkávám s lidmi, kteří řeší své finance. Procento sem, procento tam, procenta všude, kam se podívám. Na hypotéce co nejméně, na spořicím účtu co nejvíce. Potkávám běžné lidi, žádné milionáře, a přemýšlím, co pro ně můžu udělat. Jak jim mohu být co nejlépe užitečný.

Je nad slunce jasnější, že v dnešní finanční džungli se nedá vyznat.

Nejde to.

Ani profík nemůže obsáhnout všechny bankovní možnosti a kombinace, které trh nabízí.  Nepochybuji tedy o tom – a vlastně se o tom denně přesvědčují – že „běžný smrtelník“ je z toho, co se v oblasti financí (řekněme za posledních 15 let, kdy tuto scénu pozoruji, a jsem na ní i pomyslným hercem v roli poradce) v transu. Je to guláš. Přesolenej, přepepřenej buřtguláš. Takový, co stráví opravdu jen silní jedinci.

Banky nám denně servírují, „co je výhodné“. Nikdo už neřeší, pro koho je to, co servírují výhodné. Jestli pro klienta, nebo pro banku. Reklama lhát nesmí a ani nelže. Jen se neřekne celá pravda. Znám mnoho bank v lesklých palácích, a mnoho bankéřů v lesklých autech; a velmi málo zmíněných „běžných smrtelníků“ kteří mají honosné domy a luxusní auta. Tak pro koho jsou bankovní produkty tak výhodné?

Stejně můžeme pokračovat o hypotečních bankách, pojišťovnách, investičních fondech, společnostech a jiných finančních institucích. A jak mi poplují myšlenky, tak o nich taky „hovořit“ budeme. Někdy zabrousíme i na úplně jiná témata. Budou ale vždy nějak souviset s financemi. Pokud mi ovšem ruka neujede. 🙂 Jak se říká – peníze jsou až na prvním místě. A na Finance naruby vždy na prvním místě budou.

Všechny názory na Financích naruby jsou mé, soukromé názory. Nebudu tvrdit, že jsou nejlepší a jediné správné. Protože mi ale „hlava spoustu věcí nebere“, tak si tady, možná sám pro sebe, pokud nebudu mít čtenáře, utříbím myšlenky. Vím, že „tříbit myšlenky“ je důležitější, než „mít čtenáře“. Pár lidí mě ale oslovilo, ať tříbím na blogu. Tedy budiž. Pokud se najde někdo další, kdo bude mít chuť , co se mi honí hlavou, bude to pro mne pocta.

Opakuji: budu psát své názory, které nejsou reklamou ani antireklamou na produkty, instituce, osoby ani firmy.

A proč se blog jmenuje „Finance naruby“?
Občas mám pocit, že dělat věci jinak – naruby – než nám radí v televizi, rádiu, na bilboardech, bankéři, pojišťováci, poradci a spoustu dalších se vyplatí. Patřím mezi zmíněné – když škrtneme televizi rádio a bilboard, je jasné, kam mne můžete zařadit. Nesdílím i tak s kolegy (a kolegyněmi, abych byl fér vůči něžnému pohlaví) jejich touhy „uchvacovat obyvatelstvo“ do sítí spředených z rad a doporučení získaných na školeních.

Dívám se na ten buřtguláš očima běžného strávníka a přemýšlím, jestli je v dnešní době radost být součástí kuchařského týmu, který ho vaří.
Někdy mám chuť odpovědět „ano“, někdy „ne“.
Pocity se střídají.
Aby bylo jasno – nechci být v tomto blogu „negáč“. Jistě se najdou i témata veselá a pozitivní, jako je dobrou zprávou, že i přesolený buřtguláš lze napravit (vařeným bramborem, pro Ty z Vás, kdo přemýšlíte jak 🙂 )

Tolik asi na úvod.

Máte k pocit, že je konkrétně u Vás něco „naruby“?
Chcete se o to podělit?
Máte potřebu si o tom s někým jen pohovořit?

Napište mi.
[pirate_forms]

A třeba Vám společně najdeme řešení toho, s čím si právě lámete hlavu.

Okna Vám zasklívá sklenář, auto opravuje mechanik, účes Vám čechrá kadeřnice. „Vařenou bramborou“ do Vašeho přesoleného buřtguláše můžu být právě já. Kdo ví.